Popis
Tato kniha ve mě naplňuje představu o postmoderním, literárním artefaktu. Myslím si, že je to artefakt výjimečný, protože v sobě ve velice kompaktní podobě spojuje propracovaný, formální, až experimentální koncept s obsahem, který může už po přečtení prvních pár slov vyvolávat působivé, vizuální obrazy. Rozhodně cítím, že jsou to obrazy, které jen tak nezmizí. Možná právě proto, že jsou podpořené silnou touhou samotného autora najít bod na časové ose života, ve kterém se momentálně nachází. Pokud to je ten samý jako ten můj – malý, nepatrný bod z masa a kostí, přichycený jako naplavenina do svého existenciálního mikro-ghetta nekonečného vesmíru, tak se mu to opravdu podařilo. Při čtení 100 + 100 Slov si uvědomuji, jak je naše existence nicotná, ale zároveň také vidím výzvu a naději, díky tělu a myšlení věci kolem sebe měnit. Kniha Dalibora Demela rozhodně není „manuálem“, který by nám ukazoval směr, jakým se máme vydat, když se rozhodneme takové změny udělat. Ba naopak, nechává otevřený prostor a nastavené zrcadlo. Je pouze na nás, jestli v něm dokážeme vidět svoje touhy, strasti i euforie, svoje silné a slabé stránky, snad ve světle, které zrcadlo při doslova „učítání“ intimních a citlivých povídek, odráží právě jen do našeho nitra.
Na závěr chci ještě napsat, že jsem moc rád, že můžu tuto knihu vlastnit – mít jí v knihovně a kdykoliv se k ní vrátit. Je to kniha, u které cítím, že to rád udělám…I když teď vlastně nevím, jestli se náhodou nezpronevěřuji tomu, jak si myslím, že mě kniha ovlivnila a zůstávám ve starých kolejích obav „mít a neztratit.“ Protože to, že nám tady nic nepatří a tím pádem to nemůžeme ani vlastnit, je jednou ze základních myšlenek, ve které také spatřuji poslání této knihy…
